21. ledna 2007 v 19:10 | Madria
|
Uvízla jsem ve výtahu. Dneska. A není to výmysl. ( Tento článek jsem chtěla vložit v pátek, kdy byl aktuální, ale z menších technických problémů ho vkládám až dnes v neděli, tudíž veškeré údaje se vztahují na pátek.)
Dnes jsem jako obvykle jela ze školy domů tramvají, vystoupila jsem na Pionýrské, protože na obchodním domě Meta už jsou dány hodiny, vím, že mohlo být něco kolem 14:15. Pokračovala jsem po Kotlářské nahoru, vešla do domu, přivolala si výtah a nastoupila jsem do něj. Právě tahle událost je začátek dnešního drama.
Bydlím ve třetím patře, výtah jezdí až do pátého. Dnes vyjel do mezipatra, vyjel do prvního patra a ještě menší kousek nad něj. Spojením nad něj myslím tak půl metru. Pak se zastavil. Zkusila jsem otevřít dveře, pochopitelně nešli. Zmáčknout nějaké tlačítko, abych se dostala do jiného patra jsem se neodvažovala, jelikož jsem nevěděla, co by se mohlo stát.
Nyní mi došlo, že jsem uvízla. Použila jsem tlačítko zvonek, který by měl přivolat pomoc. Protože se delší dobu ( já čekala nanejvýš 3 vteřiny, to mi připadalo neuvěřitelně dlouho) se nic nedělo, vytáhla jsem mobil a snažila se dovolat pomoc. Nevím, co jsem si myslela, že se po stisku tlačítka zvonek stane. Jestli se snad odněkud vynoří nějaký kouzelný skřítek, který mě pustí ven z výtahu, fakt nevím.
Takže jsem měla v ruce mobil. Komu jinému volat v nouzi dříve než mamince. Nebrala to. Pak mi došlo, že má ve škole zápis, a tudíž telefon neslyší. Tak jsem volala taťkovi. Ten pracuje v kanceláři, což je záruka dovolání se.
A teď jsem mu histericky vyložila, co se stalo. Myslím si, že má histerie byla namístě, být zavřená ve velmi malém prostoru, někde mezi patry... Taťka mi poradil, ať zavolám hasiče, kteří mají číslo 150.
Až po zavolání jsem si uvědomila, že můj telefonát na tísňovou linku vypadal úplně jinak, než si říkáme každý rok v hodině občanky. Začala jsem s tím, že jsem uvízla ve výtahu, potom mě napadlo dodat adresu domu. Rozhodně jsem nebyla klidná. Ta paní, co se mnou mluvila, se mě ptala, jestli je tam se mnou ještě někdo a kde jsem, věk, jméno a telefonní číslo. U adresy jsem pochopitelně neudala město, tak se mě zeptala, zda se jedná o Brno. Pak mě ujistila, že mě přijedou vysvobodit. Nevím, proč si brala číslo mého mobilu, když nezavolali zpátky a to nám profesor z občanky říkal, že obratem zavolají, aby si to ověřili.
A teď přišla ona pomoc po zvonku. Byl to předseda domovního představenstva. Řekl, že volal vyprošťovací službu. Když jsem mu řekla, že jsem volala hasiče, tak mi odpověděl, že je můžu odvolat, protože už volal tu službu, která přijede do půl hodiny. Teď jsem zase já neklidným hlasem blábolila, tak je odvola on. To byl čas 14:30. Ven jsem se dostala až v 15:00.
Celou tu půlhodinu jsem se nehnula z místa, prakticky jsem stála jako socha. Párkrát mi zavolal taťka, aby zjistil, co je nového. Celou tu půlhodinu jsem strávila s myšlenkami, jestli je kabina z pevného materiálu, tzn. jestli by vydržela případný pád. Občas taky někdo bouchal na dveře, když si nemohl přivolat výtah, což je celkem pochopitelná reakce ne moc technicky založeného člověka, čili praštit do toho. Já vždycky na ty lidi z mé kabiny zařvala, aby do těch dveří nebouchali.
... zde mi nastaly v pátek technické problémy, článek se mi už nechce dopisovat, případné nesrovnalosti odpovm v komentářích.
Tak doufám že sis to užila :) Né, jako uvíznutí ve výtaju je hnusná věc a já ji rozhodně nikomu nepřeji. Měli jste mě vidět, jak jsem jednou jančila (Nienna promine :) )když jsem uvízla spolu s babi a taťkou ve výtahu. Já normálně výtahy nejezdím, protože mám strach, že se v nich udusím - čili taková klaustrofobie. Ale projednou jsem se nechala ukecat a hle - zásek.
Kopala jsem vší silou do dveří, křičela různý hesla typu já chci ven, co tam děláte tak dlouho a polohlasně mluvila já nechci umřít takovou debilní smrtí jako je udušení. Za dvacet minut jsme byli díky hasičům venku, takže jsem byla ve výtahu méně času než ty.
Pokud o výtahu vím, že je "děravý", moje klaustrofobie ihned opadne, případnému pádu dolů se nebojím (podvědomě si myslím, že je to menší katastrofa než se dusit, navíc všechny výtahy jsou vybaveny pojistnými lany)