Povídka o Závišově synovi. Můj vlastní výtvor.
Toho dne ho poprvé uviděla. Zrovna sesedal z koně. Za ním se třpytila voda z kašny. V tu chvíli jí povolila ruka a upustila na zem jablko, které si nesla. On na nic nečekal, ohnul se pro něj a podal jí ho. Zachoval se úplně vzorově, zachoval se, jak se pravý gentleman zachovat má. Ulrika von Gögenstein se na první pohled zamilovala.
Gögensteinové jsou známá kupecká rodina. Friedrich von Gögenstein jezdí dvakrát do roka na delší kupecké výpravy. Vždy přiveze cennou brož, i látku na šaty pro každou ze svých tří dcer. A on? On je ze vznešeného českého rodu. Řízením osudu se však stal říšským vojákem. Po jednom těžkém zranění v nějaké bitvě se rozhodl změnit pole své působnosti. Římský král Jindřich, toho jména již sedmý, ho doporučil na pozici člena hamburské posádky. Sice nijak významný post na potomka české královny a významného českého šlechtice. Ale on si nestěžoval. Do Čech, svého rodiště, stále nemohl, i když nenáviděný Václav je již dávno po smrti. Dokonce i jeho syn Václav není mezi živými. Oficiálně se říká, že byl zavražděn nějakým Polákem. Avšak mezi lidmi se šušká něco jiného. Prý ho nechala zavraždit jeho macecha. Teď v zemi vládne Jan Lucemburský. Žádní Přemyslovci. To ho utěšovalo. Na den, kdy potkal tu dívku a pomohl jí zvednout jablko, nikdy nezapomene. Měl však strach se s ní více stýkat, jeho jméno pořád nepatřilo mezi oblíbené. On se totiž jmenuje Jan z Falkenštejna.
"Anno, asi jsem se zamilovala," řekne Ulrika svojí nejmladší sestře. Ta se zeptá: "Do koho? Do Hanse? Zikmunda? Či snad Jürgena?" Všichni jmenovaní jsou synové zámožných občanů města hamburského a také častými hosty v domě Gögensteinů. "Ne, do nějakého, zatím neznámého, muže. Nevím to jistě, možná je voják. Asi patří do místní posádky. Kdybys ho jen viděla. Na levé tváři se mu táhla jizva, myslím si, že až někam na krk. Musí být statečný. Měl nádherné tmavé vlasy. Snad ho ještě uvidím." Když tuto větu říkala Ulrika svojí sestře, jistě netušila, co dělá on. Falkenštejn právě vyprávěl svému kamarádovi o krásné dívce, kterou potkal u kašny. I on tajně doufá, že ji ještě uvidí.
Nikdo z nich netušil, jak brzy se jejich přání vyplní. Ulričina nejstarší sestra si brala syna zámožného kupce z Hamburku. Jan z Falkenštejna byl svatbě přítomen, jelikož část hamburské posádky se již tradičně zúčastňovala svateb. Již je po svatbě. Novomanželé někam zmizeli, Ulrika si zatancovala jak s Hansem, Zikmundem i Jürgenem, když uviděla v hloučku hamburské posádky jeho. Seděl úplně u krajního stolu, v ruce držel číši vína, které Ulričin otec přivezl na svatbu speciálně z Francie. Jeho tmavé vlasy mu kryly obličej. Neváhala ani minutu a šla hned k němu. Jan právě přemýšlel, jestli by se nějak nedalo zařídit, aby se směl vrátit domů do Čech a získat alespoň část majetku po svém otci, v tom: "Neruším, pane?" Tázala se ho ona krásná dívka. "Vůbec ne, pojďte." Dvojice netušila, že je sledována starým Friedrichem von Gögensteinem. Toho muže vedle své dcery poznal. Vždyť byl členem ochrany jeho karavany při poslední cestě. Ještě teď si pamatoval svoji nechuť při jejich prvním setkání. Bylo mu tak proti srsti, aby jeho karavanu hlídal právě Falkenštejn. Od svého otce často slýchával, co jsou tito Vítkovci za famílii. Před 25 lety se naplno projevili. Majetek a moc je jim přednější než život člena rodiny. Tak tenhle Falkenštejn moc nemá, peněz vlastní určitou menší částku. Ale svoji práci dělá poctivě. Tak dobře, že si ho pan kupec vyžádal na stálého člena ochrany, jenž je z hamburské posádky. Friedrich rozhodně musí začínající vztah svojí dcery zničit. "Jak se jmenujete, pane?" Vyzvídá Ulrika. "Jan. A vy? Smím-li se ovšem zeptat." "Ulrika." "Hezké jméno." "Děkuji." Ulrika se ocitla v sedmém nebi. Ale Jan se cítil pod psa. Myslel si následující: Tito Gögensteinové jsou zámožná kupecká rodina. Jejich dům se podobá paláci. Venkovská usedlost nedobytnému hradu. Majetkem předčí i krále zlatého a železného. A já? Já jsem pouze z Falkenštejna.Toto jméno něco znamenalo tak před pětadvaceti lety. Ale teď? Co teď? Tyto úvahy Janovi na náladě vůbec nepřidaly.
Druhý den ráno jde Friedrich von Gögenstein navštívit Jana. Starý von Gögenstein se na první pohled pozná. Ve tváři má patrnou boháčskou povýšenost. Je-li rozčílený, výraz boháčské povýšenosti vystřídá výraz velmi tajemný, že ten, kdo ho vidí, je na pochybách, zda se jedná o skutečného Friedricha von Gögensteina a zda před ním nestojí Gögensteinův plagiát. Na pochybách je právě teď i Jan. "Dobrý den, pane. Chtěl jste se mnou mluvit?" "Jistě." Odvětil Gögenstein a pokračuje: " Pane z Falkenštejna, dovolte mi, abych vám oznámil důležitou věc týkající se vás. Moje dcera Ulrika má před svatbou s Jürgenem Stückelem. Vy budete jistě potěšen. Jste vybrán s dalšími čtrnácti členy zdejší posádky, abyste jel jako ochranka na cestu s mojí karavanou. Po návratu přestoupíte do Münsteru." V Janovi by se krve nedořezal. Friedrich von Gögenstein je bohatý a vlivný, to věděl. Jana spíše zajímalo, proč se starý Gögenstein obtěžoval mu to říct. Doufal snad, že toho Jürgena zabije a skončí jako otec? Bez hlavy? Jan tedy pojede na tu výpravu a pak do Münsteru. Na Ulriku se bude snažit zapomenout. To jenom kvůli jménu, jež je snad prokleté. O tom se mladý Falkenštejn již po několikáté přesvědčil. Nikdy ho to ovšem nemrzelo tolik, jako nyní u Ulriky.
Ulrika von Gögenstein se stala paní Stückelovou. Pořád netuší, proč tak najednou. Proč se její sestra Anna mohla provdat, jak chtěla a já ne? Proč mi otec řekl o mojí svatbě jako o hotové věci? Proč? A kam zmizel on? Starý Gögenstein jí neodpoví. Tím si je Ulrika jistá. Odpovědi na své otázky se dozví jedině od Jana. Různými kličkami zjistí místo působnosti svojí velké lásky. Hned se do Münsteru rozjede, avšak manželovi řekla, že jede navštívit setru Annu.
Jan z Falkenštejna stále nevěří svým očím. Před ním stojí Ulrika se spoustou otázek. Jan začne povídat: "Otec přišel před pětadvaceti lety o hlavu. Údajně spřádal povstání Vítkovců a jiných proti králi Václavovi. To mi bylo řečeno. Moje matka si mého otce vzala po bitvě na Moravském poli, kde padl její první manžel Přemysl Otakar. Za chvíli se stal Václav českým králem, vzal si tu Gutu, ta Václava popichovala proti mému otci a vše dopadlo tak, jak jsem říkal. Po smrti mého otce, Záviše z Falkenštejna, jsem byl poslám sem. Bylo mi předurčeno stát se vojákem v říšských službách. A právě můj původ se nelíbí starému Gögensteinovi. Není jediný" "Už nic neříkej, Jane."
Ulrika Stückelová se úplně proměnila. Stala se milující ženou svého muže Jürgena. Za pár měsíců po její návštěvě u Jana se jí narodil syn. Šťastný otec Jürgen by byl nejraději doma s rodinou, avšak kvůli svým kupeckým povinnostem občas na delší cesty musel. Z jedné se nevrátil. Ulrika o něm neměla žádné zprávy, až do konce svého života žila sama se svým synem Janem. Mnohokrát vzpomínala na svoji velkou lásku, Jana z Falkenštejna.
Hezký, fakt, tohle téma mě taky hodně zajímá